Jací jsou Simpsonovi v knize komiksů?

Víte, že kultovní seriál Matta Groeninga má své literární zpracování? Pokud ano, myslíte si, že předčí to televizní?

Osudy lidiček ze Springfieldu přímo zbožňuji. Přesto ležela kniha Simpsonovi: komiksové extrabuřty dlouhou dobu zapomenutá na místě, které nezbavuji prachu. Čím to může být? Zřejmě tím, že mě komiksy zkrátka nebaví a že od začátku nevěřím v nové podoby „velkého žlutého představení“. Nakonec jsem se přece jen pustil do čtení.

Sbírka vyšla v roce 2007 jako souhrn nejlepších kousků z první poloviny devadesátých let. Čtenáři je osobitým způsobem nabízeno žánrové klišé. Vědecký pokus přemění Homera na ještě nemotornějšího obra, který svou velikostí ohrožuje město. Bart si odpykává školní trest pobytem ve vězení, kde je nedopatřením pronásledován úhlavním nepřítelem Levákem Bobem. Společně s Lízou pak řeší detektivní případ zmizení uctívaného školního maskota. Marge stopuje Homerovu údajnou nevěru a klaun Šáša točí podprůměrný film.

Korn - osmnáct let zabitých Skrillexem

Psal se rok 1998, já měl 14 let a nevěděl co dál. Poslouchat hudbu a mít svůj styl začínalo být mezi vrstevníky cool. Což mě přivádí k otázce: Co jsme to tenkrát říkali, když cool nebylo? Nějak si nemůžu vzpomenout. Kdo ví, komentem odpoví...

Dospívání je složitá doba. Vše se řeší v komunitě přátel, rodina je prozatím mimo. To, že jsem ještě nedávno poslouchal šmouly nikomu samozřejmě říct nemůžu. Krátká doba euro diska taky není nic, čím by se mladý chlapec chtěl chlubit. Musel jsem přijít s něčím novým. Progresivním a rebelským. Takže co?

Alternativní výchova dětí v Japonsku: Namísto povinné školní docházky výuka střelby z kulometu

Ve svém předchozím článku jsem představil jeden z kultů dějin japonského filmu a japonské kultury obecně. Ačkoliv to z nadpisu tohoto článku není na první pohled zřejmé, o něčem podobném budu psát i nyní. Vzhledem k tomu by si mohl někdo nepochybně říct, že jde o nadpis mírně bulvární. Opak je však pravdou, o čemž se přesvědčíte sami, budete-li pokračovat ve čtení.

Ponoříte-li se do hlubin japonského filmu, velmi brzy zjistíte minimálně dvojí. Už po několika málo zhlédnutých snímcích si uvědomíte, že je filmografie této východoasijské země plná absurdit. To by jistě nebylo nic neobvyklého, protože s něčím takovým se zajisté setkáte i u filmů mnoha jiných zemí. K druhému zjištění dojdete nejspíš až později. Jakmile budete mít japonských filmů za sebou více, uvědomíte si, že v absolutním množství absurdních snímků, v poměru absurdních filmů k těm „normálním“, a ani v tom, jak snadno se tyto absurdní filmy v této zemi stávají populárními, nedokáže žádná jiná země konkurovat, což je zřejmě způsobeno odlišností japonského kulturního prostředí.

Nezapomenutelné herní soundtracky #3 – Grim Fandango

Na konci minulého dílu našeho/vašeho seriálu o nezapomenutelných herních soundtracích, které musí být občas vytaženy na světlo Boží a nejméně jednou poslechnuty, aby neupadly v zapomnění, jsem slíbil ,že se tentokrát budu věnovat této hudebně herní novinařině trochu seriózněji. Nyní to vypadá, že jsem lhal. Toť vše na úvod. Jen aby bylo jasno, na čem jsme. Kdo chce seriózní, inteligentně napsanou recenzi plnou odborných termínů z branže hudební a rozebírající každý song do těch nejmenších podrobností má prostě smůlu.

Chytřejší z vás už podle úvodního obrázku určitě poznali, o jaké hře se dnes budeme bavit. Pomalejší z vás to vyčetli z nadpisu a pro ty, kteří jsou úplně mimo, to tady napíšu znova. Grim Fandango. To znamená skok na naší pomyslné časové ose do roku 1998.