Na konci minulého dílu našeho/vašeho seriálu o
nezapomenutelných herních soundtracích, které musí být občas vytaženy na světlo
Boží a nejméně jednou poslechnuty, aby neupadly v zapomnění, jsem slíbil ,že se tentokrát budu věnovat této hudebně herní novinařině trochu seriózněji. Nyní to vypadá, že jsem lhal. Toť vše na úvod. Jen aby bylo jasno, na čem jsme. Kdo chce seriózní, inteligentně
napsanou recenzi plnou odborných termínů z branže hudební a rozebírající
každý song do těch nejmenších podrobností má prostě smůlu.
Chytřejší z vás už podle úvodního obrázku určitě
poznali, o jaké hře se dnes budeme bavit. Pomalejší
z vás to vyčetli z nadpisu a pro ty, kteří jsou úplně mimo, to tady
napíšu znova. Grim Fandango. To znamená skok na naší pomyslné časové ose do
roku 1998.
Starý dobrý vosmadevadesátý, rok 3D řežbám zaslíbený. Vychází
kultovní Half Life, graficky dokonalý Unreal a neprávem opomenutý, ve stínu
svých slavnějších bratříčků schovaný, ale v případě příchodu v jinou
dobu lidské nadvlády nad touto krásnou, modrou, globálního oteplování
(ne)prostou zemi do nebes možná vyzdvihovaný Sin. A také vychází Grim Fandango.
Ale tato hra má k řežbě daleko - jde totiž o adventuru. Ovšem nejde o
klasickou „point and click“ smažbu, nýbrž v tomto případě máme co dělat s
3D adventurou. Posun do 3D prostoru (předrendrované pozadí a na popředí se
pohybující v reálném čase renderované 3D postavy podobně, jako to používal
například Resident Evil, takže ne tak úplně 3D jako minule popisovaný KVEJK)
určitě způsobil mnoha hráčům(včetně mně) menší potíže, protože ovládání bylo
mírně kostrbaté, určitě by to šlo lépe s gamepadem. Jenže gamepad u PC se
tehdy, na rozdíl od dnešní doby,moc nenosil.
Ale zpátky ke hře. Jako hráč se ujmete role Manyho Calavery,
který je už nějakou dobu mrtvý. Vlastně z něj zbyla jen kostra. A protože
Many nebyl za života zrovna andílek, musí za své hříchy trpět. Svůj trest si
musí odsloužit v podobě cestovního agenta v říši mrtvých. Cesta do
vysněného ráje někde za devátým podsvětím je dlouhá a čerstvě se objevivší
dušičky v zemi mrtvých jsou obslouženi jedním z cestovních agentů. Ti
prozíravější, kteří celý život sekali dobrotu, jsou posazení na expresní linku
rovnou do ráje, ovšem černé duše nenapravitelných hříšníků dostanou jen
cestovní hůl a požehnání ke strastiplné cestě trvající dlouhé čtyři roky.
Jednou z obdarovaných cestovní holí a vyslaných na tuto nezáviděníhodnou
pouť je i sličná Mercedes Colomar. Jenže Mercedes nebyla hříšnice, ale spíše
rozená světice. Je tedy nad slunce jasné, že se někde stala chyba a Many musí
vypátrat, kdo v říši mrtvých kšeftuje s lístky na expres do ráje. Při
svém pátrání nakonec putuje celé čtyři roky Mercedes v patách, jen aby
odčinil tuto křivdu, které se na ní kdosi dopustil. Více už z příběhu
nebudu prozrazovat, jen povím, že jde asi o nejlepší adventuru, co jsem kdy
hrál.
Zatím to zní celkem pochmurně, že? Říše mrtvých, hříšníci na strastiplné cestě,
hlavní hrdina už nějakou dobu pod drnem atd., ovšem nenechte se mýlit - hra je
plná humoru, vždyť za ní stojí designér Tim Shaffer. Navíc
jedná se o humor inteligentní.
Žádné srandičky s prdícími pytlíky a soutěže ve vykrkání vlastního jména
zde nehledejte. Taky soundtrack není žádná divočina. Většinou jde o pomalejší
skladby mísící styly jako jazz a swing, které by se
určitě hodila k nějakému noir filmu. Ona vlastně ta hra má velmi noir
atmosféru, i když někdy dost hýří barvami. A tyto pomalejší skladby jsou občas
protkány svižnějšími kousky, které dají připomenout, že i v říši mrtvých může
být veselo.
Jako ukázku zde nahazuji odkaz na první song ze soundtracku.
Zcela pochopitelně, vzhledem k jeho svižnému tempu a veselé náladě, můj
nejoblíbenější. Hlavně kvůli němu je zde tento soundtrack zařazen. Ne že by
ostatní byly špatné, ale tento vyloženě vyčnívá, optimistických fláků není
totiž v této době plné nenávisti, bulvárních plátků, chamtivosti a
nedostatku porozumění v lidské společnosti, nikdy dost. Je škoda, že hra
dle mého trochu zapadla. Například Broken Swordů, Monkey Islandů a dalších
SCUMMem poháněných pařeb, má dnes v době remaků či znovu-vydání na iPhony
a různé jiné obskurní neherní platformy (pche! pozn. Kirby) každý plnou hubu, ale na Grim Fandango
si dnes už jen opravdu málo kdo vzpomene. Takže vězte, že se jedná o výborný
soundtrack a ještě lepší hru. Proto nebudu zdržovat, běžte, hru si sežeňte, je
mi úplně jedno jak, a pařte J
Žádné komentáře:
Okomentovat