Když se řekne Lada, někteří si představí žigulíka. Mně však naskočí kocour Mikeš, kmotra liška a mí oblíbení Bubáci a hastrmani. Od teď si vždy rád připomenu i komiksy z Humoristických listů.
Záludné podvody, nepřejícnost, závist, zlomyslnost. Témata, která se prolínají většinou raných Ladových komiksů. Nevím, nakolik to bylo dáno dobou (zde otištěné seriály vycházely před rokem 1920), když ale nahlédnu pod pokličku současného dění ve společnosti, tak si říkám, že to máme nejspíš v krvi. Ale humor musí být i kdyby na chleba nebylo. A tak je Ladova štiplavá satira pronášena ústy domácích zvířátek, podobně jako se dnes generují vtipné memy k fotografiím na sociálních sítích. Pašíci, husy, krávy, psi i kočky a typicky boubelaté obličeje lidí, to vše jsou poznávací znaky Ladova rukopisu. Humorné standardy a nároky jsou dnes sice úplně jinde, přesto lze i v této "zvrácené" době ocenit poetiku Ladových venkovských anekdot. Tu dětinská fraška, nevinný vtípek a jinde zas trefná alegorie či jízlivý komentář.
