Minulý žlutý měsíc jsem se ocitl bez psacích potřeb
Nemohl jsem natáhnout strunu, jíst ani spát
Když má mysl spočinula na rudém východním nebi
Jen stěží bránily mé oči slzy
A někdy ty berušky tekly
Padaly jako hrachy a nikde nebyly prachy
Snad jen v call centrech a jiných bordelech
Postupem času se přede mnou ocitl papír
Byl voňavý a všemožně čistý
Hladil jsem jej, mazlil se s ním
Někdy byl ostrý, to potom tekla blad
Tak jsem vzal papír a pero
Udělal deštného Zarathustru
Hodil jej do modrého kontejneru
Zavřel víko a zas otevřel
Sklidil poševní sekret a Zarathustru na n-tou
Zpíval jsem:
Vlasy vodní plochy na svinovském nádraží
Vodotrysky jeho štěstí
Kola skřípající vstříc nadějným podlažím
Filosof si cestu klestí
Možná již nebude přítěží
Tou starou přítěží
Však novou zůstane
Živote, kolbiště, nech ho žít
Než celý ustane
Pak pršelo a brzy se přihodilo v novinách tohle:
Dnes vidím opilého muže v montérkách
Kterak mě zastavuje a chce mi říct
Že se nad něj povyšuju
Kráčím domů deštěm
Na sobě košili, černé boty a kalhoty od saka
Lyje na mě a za chvíli jede autobus
Jdu dál a na sucho nečekám
Myslím, že ten násoska by šel těžko v bouři
Drží se za ruku u pípy s kravatou
Je povýšen nad déšť, já křičím:
Do modrého kontejneru s papírem prší
Várka je znehodnocena
Meteorologové praví
Snad už to nebude horší!
Snad už to nebude vše!
Žádné komentáře:
Okomentovat