Literární hrdina Ludvík Jahn praví v
Kunderově díle:
„Tak se to jeví jen mému lidskému rozumu, ale
má-li historie vskutku nějaký vlastní rozum, proč by to musel být rozum bažící
po spravedlnosti, rozum domáhající se lidského pochopení, rozum učitelsky
vážný? Co když historie žertuje? A tu jsem si uvědomil, jak bezmocné je chtít
odvolat svůj vlastní žert, když já sám s celým svým životem jsem zahrnut do
žertu mnohem všeobsáhlejšího (pro mne nedohledného) a naprosto
neodvolatelného.“
Vžijme se do jeho situace a pojďme po stopách
silných pravd. Jedině tak nyní pochopíme předešlé prohlášení.