Nezapomenutelné herní soundtracky #1 – The Neverhood

Není tomu tak dávno, kdy mě ještě herní soundtracky nezajímaly. Vůbec. Prostě mě hudba v žádné hře nezaujala natolik, abych měl potřebu si jí pouštět i samostatně. Možná jsem prostě takové hry nehrál,nebojsem si i myslel, že vůbec něco jako poslouchatelný herní soundtrack neexistuje. Na tom už nezáleží. Stejně jako v oblasti filmů, kde jsem našel pár skrytých pokladů (např. Barbarella nebo Black Cat, WhiteCat) se nakonec pár herních soundtracků, které si občas pustím, našlo.

Jelikož jsem tak trochu retrofil, většina soundtracků popsaných v této minisérii bude pocházet, až na jednu výjimku, z let devadesátých. Můžu s jistotou napsat, že první soundrack, který změnil můj pohled na herní hudbu, byl The Neverhood. 

Kdo si náhodou na tuto hru nepamatuje, tak jen připomenu, že šlo o ztřeštěnou adventuru, s hlavním hrdinou jménem Klaymen. Hra byla celá vytvořená z hlíny pomocí tradiční ruční animace. Aby se hudba do hry hodila, musel být podobně ztřeštěný i soundtrack. A on opravdu je,to mi věřte.Celé album má na svědomí u nás asi celkem neznámý skladatel a lídr několika amerických kapel (Daniel Amos, Lost Dogs,…) Terry Scott Taylor. 



Věřím, že všichni, kdo se na desce podíleli, si to náramně užívali, protože hned od první písně je to znát. Z desky přímo sálá optimismus a dobrá nálada. Žádné epické momenty a složité aranže  zde nečekejte. Většinou jde o kratší písně, které si vystačí s akustickou kytarou, popřípadě podpořenoubasou, perkusemi a pár dechovými nástroji. Celé to zní tak nenuceně a pohodově,že si za chvíli určitě budete podupávat nohou a vesele k tomu pobrukovat.

Co se týče textové stránky, ta je neméně zajímavá. Většina zpívaných písní totiž žádné texty nemá, nebo lépe řečeno žádné, které by byly srozumitelné. A když už je použita angličtina, tak v takovém podání že to skoro nejde poznat. Takže tady máme různé popěvky, jako např. Dum Da Dum Doi Doi, což je i název jedné z písní, potom různé žvatlání, řvaní, pískání a podobně. Zní to asi podobně,jako by to nazpíval sám z hlíny uplácaný Klaymen. Na závěr desce už trochu dochází dech, když jsou zde například úseky ticha uvedené tím, žejde o muže sledujícího němý film a podobné vtípky, ale to nic neubírá soundtracku na síle, jen tyto předěly ztrácejí po stodvacátém poslechu na zajímavosti.

Soundtrack vyšel samostatně v roce 2000, a to dokonce jako 2CD nazvané Imaginarium (reedice v roce 2004 s několika bonus tracky). Na druhém disku se nachází kompletní soundtrack ke hře Skullmonkeys. Tato hra je ze stejného světa jako Neverhood, ale jedná se o „skákačku“, která vyšlapro první Playstation. Hudba se ovšem nese v podobném duchu jako Neverhood. Kromě toho je zde ipár songů ze hry Boombots která vyšla také jen na Playstation a jde o jakousi bojovou hru, ve které se Klaymen objevuje jako jedna z postav.

Jestli se vám melodie z přiložených videí zdají povědomé, ikdyž jste v devadesátkách měli jiné starosti než pařit na písíčku,tak to bude asi tím, že je jako podklady do svých pořadů v poslední době používá TV Prima (Prostřeno, Jak se staví sen).

Nakonec jedna dobrá zpráva: Neverhood se údajně chystá i na moderní platformy jako iOs, android a dokonce i Windows phone, takže majitelé chytrých telefonů a tabletů se dočkají další  klasiky, když už ty nové hry stojí za … nebo ne? :-)