 |
| Společné sdílení žertujícího světa. |
Literární hrdina Ludvík Jahn praví v
Kunderově díle:
„Tak se to jeví jen mému lidskému rozumu, ale
má-li historie vskutku nějaký vlastní rozum, proč by to musel být rozum bažící
po spravedlnosti, rozum domáhající se lidského pochopení, rozum učitelsky
vážný? Co když historie žertuje? A tu jsem si uvědomil, jak bezmocné je chtít
odvolat svůj vlastní žert, když já sám s celým svým životem jsem zahrnut do
žertu mnohem všeobsáhlejšího (pro mne nedohledného) a naprosto
neodvolatelného.“
Vžijme se do jeho situace a pojďme po stopách
silných pravd. Jedině tak nyní pochopíme předešlé prohlášení.
Silná pravda ve straně
Mladistvá tendence utahovat si z přísného
uznávání hodnot nám koluje v žilách. Žijeme-li však nenuceně podle kolektivní
verze skutečnosti, nevzdorujeme proti široké veřejnosti, nýbrž pouze v úzkém
hloučku osobně spřízněných lidí. Nutkavá záliba ve zlehčování věcí je
neadekvátní a nebezpečnou odchylkou od daného pořádku. Stane-li se, že naše
myšlenky vystaví veřejnosti proti našemu očekávání někdo blízký a odpoutá tak
dosud svázané pochyby, je možné, že budeme vytlačeni na samou periferii žití v
lidském společenství. Útrpné zapomnění nám občas odhalí, že protokolární pravda
udělující nálepku odpadlíka disponuje největší silou a že zažívaná skutečnost
je pouze drobným stínem lejster, který oko přesvědčených nespatří. V tom
případě je zánik námi žité silné pravdy ve straně na spadnutí.
Silná pravda v lásce
Život bez stranických idejí ponouká k
procházkám křivým terénem, kde jediný dům či strom nepatří na své místo. K
zajímavé změně dojde při náhlém vzájemném porozumění životních útrap. Nalezneme
lásku v druhém člověku. Ten je vzápětí novým nosníkem snu o absolutním štěstí.
Již se nevznášíme na křídlech budovatelských dějin. Milujeme pasivně po jejich
proudu. Co když však momentální láskyplná shoda spočívá ve dvou zcela odlišných
dlouhodobých představách? Pokud je tomu tak, vše se provalí, přijde pád a s ním
konec žité silné pravdy v lásce.
Silná pravda v pomstě
 |
| Silná pravda v pomstě. |
Někdy je třeba čekat dlouhá léta na opětovné
dosažení uspokojivých výsledků. Díky nim se dokážeme vrátit a některé naše
prohry přestanou být aktuální. Přejeme si další silné pravdy? Zřejmě ano!
Přichází totiž radikální samotářská odveta. Je třeba ukázat řadě lidí, kteří
nám v minulosti ublížili, zač je toho loket. Z vykonané pomsty však vzejde
marnost, pouhá užitečná služba nenáviděným. Jsme již jen krok od racionálního
vystřízlivění.
Zeslabení pravd
Přemítáme o vlastních deziluzích. Zvažujeme,
zda nejsou proběhlé zvraty jen nehorázně hloupými vtipy. Přijde nám, že je to
sám lhostejný život, kdo si z lidí utahuje. Přemýšlíme o tom, že historické
žerty třeba nejsou nešťastnou životní odchylkou, nýbrž jeho celkovým tvarem.
Sama historie se navíc takto určitě nebaví. Jsou to lidé, kdo iluzi vnějších
hodnot vytváří. Nedorozumění se vyjevuje jako měřítko veškeré skutečnosti.
Na konci stop
Společně s Ludvíkem Jahnem jsme právě
opustili víru v nesmrtelný řád. Nechceme již, stejně jako on, věřit v dokonalou
lásku, ve spásu pomsty či v nejvyšší společenský směr. Nemůžeme však radikálně
odmítnout sebe ani druhé lidi. Budeme proto společně stavět ubohý, neustále
žertující svět.
Článek rovněž vyšel na této adrese: http://www.studentpoint.cz/261-nazory-a-komentare/9653-o-zertujicim-svete#.UQeFfh1QagM
Žádné komentáře:
Okomentovat